Virtuální realita nám dává ochutnat budoucnost. Stále je to ale spíš hračka

Za pár let se už můžeme podívat do Matrixu. Zatím si ale musíme vystačit se zdaleka ne mainstreamovou záležitostí, která má ještě hodně co dohánět.

Připadá nám to jako nedávno, když vzniklo kultovní sci-fi Matrix. Moje generace ho možná ještě nezažila v kinech (v roce 1999 nám bylo okolo 8 let), ale jak postupně pronikal do povědomí společnosti i díky dalším pokračováním z roku 2003. Tehdy jsme brali koncept Matrixu, tedy virtuálního světa ve kterém můžeme vidět, dělat a zažít v podstatě co chceme jako něco vzdáleného a neuvěřitelně fantaskního. Jistě, virtuální světy na obrazovkách našich počítačů se neustále zlepšovaly, skutečné, osobní proniknutí do nich však bylo stále záležitostí sci-fi filmů a literatury.

Rok 2016: Headset pro virtuální realitu (VR) si dokážete s pomocí nůžek, lepenky, dvou skleněných čoček vyrobit sami. A pak vám stačí vlastnit už jen mobil s gyroskopem a aplikací Cardboard. Výrobci mobilů značky Samsung, Alcatel, LG, dodávají ke svým prémiovým modelům vlastní brýle pro virtuální realitu. Herní svět má vlastní značky jako Playstation VR, Oculus, HTC Vive. Speciální nabídku skládacích brýlí pro virtuální realitu měl dokonce i řetězec fastfood restaurací McDonalds. O sedmnáct let později je virtuální realita v podstatě mainstream, byť nám stále do toho opravdového Matrixu ještě něco chybí.

HTC Vive

Ze studie agentury Juniper vyplývá, kam trh s virtuální realitou směřuje. Zatímco v roce 2016 se globálně prodaly 3 miliony různých VR headsetů, do roku 2020 se předpokládá, že se tento počet zdesetinásobí. Hlavní podíl na tom bude mít rostoucí herní odvětví pro tuto technologii. Velké zásluhy na zájmu o virtuální realitu však Juniper přičítá také pornografii.

V současnosti však virtuální realitu omezuje zejména dostupná technologie. Pokud se nejprve zaměříme na nejdostupnější VR, tedy použití běžného mobilu a některého z univerzálních headsetů, je omezující zejména fakt, že obraz obstarává obrazovka telefonu, do které se díváte přes speciální optiku z několikacentimetrové vzdálenosti. Displeje s rozlišením Full HD (1920 x 1080 pixelů), které stále patří spíše do střední až vyšší třídy, nejsou pro virtuální realitu ani zdaleka dostačující – obraz je hrubý, vidíte každý pixel, což má k dokonalosti hodně daleko. Problém je také neschopnost vnímat dále prostor okolo uživatele, potažmo fixovat se na bod v reálném světě a stává se tak, že člověk s takovýmto headsetem trpí závratí, bolestmi hlavy, očí a podobně.

Oculus Rift

Alternativnou je tak jedno z „profesionálních“ VR zařízení jako třeb HTC Vive. To řeší zejména druhý míněný problém, neboť uživatel už má mimo samotných brýlí také dva ovladače, které reálně má k dispozici i ve virtuálním světě a zároveň se také v rámci místnosti ve které se nachází a kterou má ohraničenou senzory může pohybovat. V tu chvíli odpadají veškeré závratě a problémy s bolestmi hlavy, neboť člověk už se necítí „někde jinde bez upoutání na skutečný svět“, ale skutečně ve virtuálním světě sám fyzicky chodí, má v ruce všelijaké předměty, které se hýbou shodně s pohyby ovladačů a podobně. Střílí z luku, chodí po palubě potopené lodi, maluje do vzduchu okolo sebe 3D obrazce a podobně. Tohle už se v podstatě dá označit za ten pomyslný „druhý svět“, kam fyzicky utéci z toho současného.

Už v tuto chvíli se dá ovšem souhlasit s tím, že trh s virtuální realitou se neustále rozšiřuje, mění a adaptuje trendům právě jako jsou nové typy her, softwaru ale třeba i filmů včetně pornografie. Výše zmíněný výzkum naznačuje, že virtuální realita se stane během několika let skutečným mainstreamem, který bude diktovat trendy. Nabízí se tak přirovnání k teorii technologického determinismu, kdy tento mediální nástroj promění využívání médií jako takových, a budou zaznamenány i zásadní proměny některých významů věcí ve společnosti. Koncept Matrixu se nám zdá čím dál bližší a dost možná bude v roce 2020 už prakticky na dosah ruky.