Kdybyste se před deseti lety optali nějakého odborníka na leteckou dopravu, kde je její budoucnost, pravděpodobně by vám řekl že na dálkových linkách převládnou ta největší letadla a bude se létat primárně z velkých hubů do velkých hubů.
Jenže uteklo deset let a situace se vyvíjí poněkud jinak. Má to samozřejmě své příčiny, tou hlavní je levné palivo, levnější letenky a velký zájem o cestování. Z toho těží většina aerolinek na světě a i většina letišť. Tedy i těch velkých.
Původně zamýšlený převládající trend počítal s tím, že cestující mezi Evropou a USA budou létat na jedné straně přes Londýn, Paříž, Frankfurt a Amsterdam a na druhé přes New York, Los Angeles, Atlantu a třeba Chicago. Zbytek cesty pak měly obstarat lokální linky. Přes Atlantik se mezi huby mělo létat Airbusem A380 nebo Boeingem 747, včetně jeho nejnovější varianty 747-8.
Dnes je situace taková, že Airbus málem oznámil konec produkce A380, než obra zachránily na poslední chvíli velkou objednávkou Emirates. A 747 starších verzí většina aerolinek posílá na pouštní odkladiště a objednávku na novou osobní 747-8 čeká Boeing už hodně dlouho. A asi dlouho čekat bude.
Ani koncept létání převážně mezi huby se nekoná. Naopak přibývá dílkových linek mezi menšími městy. Směrem přes Atlantik je to velmi markantní, mezi Evropou a Asií to už tak výrazné není. Tímto směrem si velkou část provozu uzmuly společnosti z Arabského poloostrova a u nich z logiky věci hubový systém přetrvává. Ale s tím, že i u nich se létá v Evropě i Asii do stále menších měst, místo aby cestující vyklopili v některém tamním hubu.
Místo těch největších letadel aerolinky objednávají menší modely jako Boeing 787 a Airbusy A350 a A330 neo. To jsou moderní dálková širokutrupá letadla (dvě uličky), ale se střední kapacitou 200 až 400 cestujících. Jejich kapacita končí tam, kde začínají obři A380 a 747.
Ovšem to je jen začátek. Do dálkové dopravy se totiž tlačí i doposud regionální letadla. Nové generace Boeingu 737 Max a Airbusu A320/321 neo totiž mají zvýšený dolet. V prvním případě už některé společnosti létají přes Atlantik, ale mohou jen z nejzápadnějšího bodu Evropy do nejvýchodnějších bodů USA. Tedy mezi Irskem a oblastí nad New Yorkem. A to na ještě menší letiště, kam dřív dálková doprava vůbec nesměřovala.
Ještě flexibilnější bude airbus A321 neo, který zvládne bez mezipřistání i běžné linky, třeba i z Prahy až do New Yorku. Pro letecké společnosti to může být zlaté dno. Airbus A321 neo je minimálně o polovinu levnější než základní dálková letadla, provoz je ekonomický. Jen se do něj vejde minimum placeného nákladu mimo cestujících. Ale to nemusí vadit, low-costy po kontinentech také nevozí cargo a funguje to dobře.
Pro cestující to bude mít několik efektů. Ještě víc poroste počet linek, obsluhovat se začnou i menší města na obou stranách Atlantiku. Takže jednou se přímé linky do New Yorku může dočkat třeba i Krakov nebo Norimberk. Už teď jsou ceny letenek do USA extrémně nízké, běžně se dá letět třeba příští týden za 10 000 korun, často i levněji.
Na druhou stranu, malé letadlo je méně pohodlné než to velké. Nejde ani tak o místo na nohy, tam záleží primárně na tom, jak si rozteč nakonfiguruje letecká společnost. Limitem je především jen jedna ulička a prakticky jen dva záchody pro ekonomickou třídu. Na to si prostě budeme muset zvyknout.
