Znáte letiště Tarbes-Lourdes-Pyrénées? Ne? My jsme ho také neznali, ale docela nás láká se tam podívat. Malé letiště na jihu Francie, respektive na severní straně Pyrenejí, poblíž známých Lurd, nemá velký komerční provoz, ale skrývá zajímavou sbírku vyřazených letadel. Teď k nim přibyla dvojice Airbusů A380.
Na letišti u městečka Tarbes totiž sídlí společnost Tarmac Aerosave, největší evropská společnost zabývající se uskladněním a recyklací letadel. Jedním z akcionářů je přímo Airbus. Tarmac Aerosave právě na letišti Tabres, pak v Toulouse a ve Španělsku v Teruelu (nedaleko Valencie) uskladňuje stará a vyřazená letadla. Stačí se podívat na satelitní snímky a každého milovníka letadel to na tyto regionální letiště (nepočítaje přímo Toulouse) musí táhnout. Přestože americká vrakoviště letadel jsou ještě mnohem větší. Ale také mnohem dál.
Pokud se do Tarbes vydáte, tak se můžete těšit na zástup Airbusů A340 ale i A330, menších z rodiny A320 a třeba i Boeingů 747. A aktuálně se můžete pokochat i pohledem na dva Airbusy A380. Ovšem musíte pospíchat, zanedlouho je začnou rozebírat.
Logicky vyvstává otázka, proč se budou likvidovat jen deset let stará letadla, když běžná živostnost dálkových strojů je dvoj či spíš trojnásobná. To je tak. Obě A380 používala společnost Singapore Airlines. Byly to první dvě A380 v provozu, první z nich podnikla první komerční let mezi Singapurem a Sydney a dolétala loni 10. června na lince ze Singapuru do Londýna.
Oba stroje singapurské aerolinky měly na leasing právě na 10 let. To je obvyklé a společnosti kontrakt obvykle prodlouží. Tentokrát ale ne, Singapore Airlines je prémiová společnost, která si zakládá na novém letadlovém parku a mezi tím si pořídila jak novější A380, tak nakoupila i mnoho jiných typů letadel. Možná byla cena leasingu vysoká, možná první kusy A380 nebyly úplně spolehlivé a možná se společnosti nechtělo investovat třeba do změny interiéru.
Proto prostě kontrakt nebyl obnoven a letadla se vrátila k majiteli, kterým je německá společnost Dr. Peters, což je vlastně investiční fond, který vlastní mnoho nemovitostí, námořních lodí a zhruba 17 letadel. Původně Dr. Peters předpokládal, že najde dalšího zájemce o oba Airbusy, jenže jak British Airways, tak charterová společnost Hi Fly nebo Iran Air z různých důvodů ani jedno letadlo nepřevezmou. Skladování a péče o letadla je drahá záležitost, odhadem vyjde na dva miliony korun měsíčně. Proto se společnost rozhodla letadla rozebrat na náhradní díly a zbytek recyklovat.
Odhadem by za jedno letadlo mohla získat okolo 80 milionů dolarů. Původní ceníková cena byla asi 250 milionů dolarů, dnes chce Airbus za letadlo skoro dvojnásobek. Ale to není důležité, reálné ceny mohou být velmi odlišné, velcí odběratelé dostávají velké slevy a tak dále. Otázkou také je, kolik stálo vybavení na zakázku a další detaily. Navíc za motory se platí zvlášť. Společnost Dr. Peters tak na celém obchodu může prodělat, ale také mohla vydělat. To jsou však čísla, která se jen obtížně dostanou na veřejnost.
V každém případě velká letadla jako jsou A380 nebo Boeing 747 (8) to mají těžké. Jsou moc drahá a velká a jejich provoz zvládnou jen velké společnosti. Výroba obou běží ve velmi úsporném režimu a nebýt nedávné objednávky Emirates, byl Airbus připraven celý program A380 ukončit. Proto dochází k takovým paradoxům, že dvě jen desetileté A380 jdou pod svářečku a třeba British Airways vesele létají s B747 z roku 1990 a ještě pár let létat budou. Tito stařečkové jsou už dávno zaplacení a tak se jejich provoz přes neúspornost stále vyplatí.
