Mánie SUV je celosvětová, to není žádná lokální specialita. Automobilky proto chrlí jedno nafouknuté auto za druhým. A mnou si ruce, SUV prodávají dráž než běžné modely. A spokojeni jsou i zákazníci, přestože odborníci se diví a žasnou.
Z logického pohledu dnešní SUV a to především v nižších kategoriích příliš logiky nenesou. Mají větší jízdní odpor, takže mají větší spotřebu, uvnitř jsou často stísněnější než běžná auta stejné třídy, mají menší kufr a díky proporcím mají často horší jízdní vlastnosti a na velkých kolech se plavně rozhodně nenesou. Do terénu stejně nemohou, protože mají obvykle jen pohon jedné nápravy, leda tak vyšší podvozek lépe zvládne polňačku. Navíc jsou dražší než obyčejná auta stejné třídy.
A co na to zákazníci? Ti vyzdvihují lepší nastupování, lepší výhled, pocit bezpečí v nafouknutém autě a větší prostor. To poslední je většinou jen iluze, ani s tou bezpečností to nebude tak slavné, především při srážce s člověkem je SUV často větší zabiják chodců. S nastupováním lze souhlasit, výhled je subjektivní, ale především ženy touží po dokonalém výhledu co nejvíce před předek auta. Proto často sedí nalepené na volantu. Že přímo před auto nemá cenu koukat, je věc jiná.
Když bychom se na požadavky lidu podívali racionálně, tak skoro ve všem mají před SUV výhodu MPV. Velkoprostoráky přitom skomírají a drží se jen několik nejžádanějších. Sedí se v nich také vysoko, dobře se do nich nastupuje, místa je v nich výrazně víc a to jak v kabině tak v kufru. Jenže nejsou tak cool, vypadají jak malé mikrobusy a to není něco, po čem by běžný zákazník toužil.
A jsme u jádra pudla. Popularita SUV je primárně postavená na tom, že zákazník dostane opticky velké auto, které vypadá lépe než malý hatchback. A čím víc jezdí po silnicích SUV, tím víc obyčejná auta vypadají chudší a chudší.
Nejde asi primárně o status symbol, Renault Captur z vás milionáře neudělá. Ale primárně když mám na auto 500 000 korun, tak vcelku logicky za tyto peníze chci co nejvíc. Tedy s výjimkou, kdy potřebuji něco speciálního. A kde opticky dostanu co nejvíc? No přeci u SUV. Že si nepomůžu v dynamice, spotřebě, praktičnosti, to je sekundární. Svojí volbu si ospravedlním výhodami, takže se mi bude lépe nastupovat a budu mít z auta lepší rozhled.
Vyzkoušejme si to: budu chtít novou škodovku nižší střední. Donedávna by byla jedinou volbou Octavia, dnes si mohu vybírat i z SUV Karoq. To vypadá mohutně, jako mnohem větší auto. Jenže to je jen optický klam, na délku je menší než Octavia a to o výrazných téměř 30 centimetrů, o milimetry je menší i rozvor. Karoq je jen o 2,5 centimetru širší. Octavia kombi má jasně největší kufr a víc než Karoq nabídne i klasická Octavia.
Karoq je přitom z celé trojice se stejným motorem a stejným výbavovým stupněm nejdražší. Rozdíl sice není smrtící, ale na druhou stranu 60 000 oproti Octavii není zanedbatelná hodnota ( u kombi je rozdíl 20 000). Za stejné peníze, kolik stojí základní Karoq, můžete mít Octavii s automatem a nebo s vyšším výbavovým stupněm.
Realita je ale taková, že Octavii dostanete prakticky ihned a nebo do výroby za pár týdnů. Na Karoq do výroby budete čekat několik měsíců, při specifických požadavcích klidně víc jak půl roku a skladovek je omezený výběr. Prostě v tomto případě racionalita nefunguje a u jiných značek budou cenové rozdíly ještě podstatně větší, zkuste si projet třeba ceníky Hyundaie a porovnejte Tucson a i30 včetně kombi.
Z racionálního pohledu nedává SUV smysl, s pocitového obrovský. Kupují emoce a pocity. Jestli je to špatně? Asi ne, když jsou spokojení zákazníci i výrobci, tak je to dobře. Nám ostatním nezbývá než o tom přemýšlet.
