Na jaře jsme psali o tom, že low-costy obsazují trasy přes Atlantik, tedy mezi Evropou a USA. Akorát k cestám stále častěji používají malá letadla, která v nejnovějších generacích mají výrazně prodloužený dolet. Jenže přichází jiný problém, dálkové low-costy krachují.
Ve finančních problémech je Norwegian, Primera zkrachovala a teď se řeší budoucnost islandských WOW Air. Norwegian je z této trojice výjimečný, už je to opravdu velká společnost a jede i v lokální, tedy kontinentální dopravě. WOW Air létá mezi kontinenty buď přímo, nebo přes Island, který leží na cestě mezi Evropou a USA. No a Primera byl nováček a skončil krátce po začátku provozu.
Především Primera se snažila spojit menšími letadly okraje obou kontinentů, dál to zatím malá letadla nedávají. Jenže Primera za sebou neměla dost peněz a tak to skončilo v podstatě dřív, než to začalo. WOW Air zatím létá, ale za letošní rok už nasekal ztrátu přes 30 milionů dolarů (670 milionů korun) a potřebuje investora.
Původně projevil zájem Icelandair, ale tento obchod nevyšel a teď mají na WOW Air zálusk Indigo Partners, což jsou investoři, kteří mají s leteckým byznysem velké zkušenosti. Kdysi vytáhli do první ligy americké Spirit, teď mají podíl třeba ve Frontier Airlines nebo v Wizzairu. Takže světlo na konci tunelu.
Norwegian přepálili rozvoj, teď třeba mají i linky v Jižní Americe. Peněz není dost a bude potřeba přibrzdit. Výhodou Norwegianu je pestřejší síť linek a dost nových dálkových letadel. Těch mají pár i u WOW Air, ale ne dost na silnou pozici na trhu. Ale je pravděpodobné, že obě společnosti přežijí. Spíš je podstatné, že na trhu není místo pro nováčky, přestože se létá jako nikdy předtím, obsazenost roste a cena paliva začala klesat.
Problémy low-costů na dálkových linkách jsou dlouhodobé. Tak jak se low-costům podařilo obsadil lokální provoz, tak v dálkovém trpí. Má to několik příčin:
- Dálková letadla jsou drahá a nová lokální s prodlouženým doletem mají stále omezený akční rádius
- Na dálkových trasách jsou důležité přestupy a tam individuální společnosti nemohou konkurovat
- Cenová válka
- Na dálkových linkách jsou cestující citlivější na osekané služby
Když se na to podíváme podrobněji, tak na dálkových linkách je samozřejmě několik hlavních tras, na kterých se cestuje „point to point“, tedy cesta začíná a končí na letištích příletu a odletu. Ty mohou low-costy obsluhovat dobře. Jenže většina cestujících musí přestupovat, protože mezi jejich městy přímá linka není.
Což je problém, přípoje low-costy obsluhují omezeně, třeba u Norwegianu a WOWu jakž takž po Evropě, ale už ne v USA. Klasické společnosti s bohatou sítí lokálních i dálkových linek tak vyhrávají bez boje. Navíc umožňují ať už v rámci aliance nebo v rámci IATA možnosti přestupů na další společnosti. U low-costu si cestující musí koupit letenky samostatně a doufat, že vše klapne a nic se nepokazí.
Naopak u point to point linek obvykle panuje cenová válka, která přivedla klasické aerolinie na osekání servisu u nejlevnějších tarifů na úroveň low-costů a také snížila cenu. Takže výhoda low-costů je jen velmi omezená nebo žádná, už ani ve vyhledávačích často nevyskakují na nejvyšších místech přes slabší servis a méně služeb v ceně.
Co bude dál? Raději nebudeme spekulovat. Pár low-costů na dálkových linkách přežije, ale trh to jako u lokální letecké dopravy nezmění. V každém případě se jim už ale podařilo snížit všeobecný komfort, třeba kufr v ceně u základních tarifů na cestách přes Atlantik je dnes už velká výjimka. A to před pár lety byly v ceně kufry dva. Ano, ceny tarifů jsou o něco nižší, ale zase neklesly plošně na polovinu nebo třetinu za posledních deset let.
