Přestupování při cestování letadlem je běžná věc. Především na dálkových linkách je to často jediná možnost, jak se někam dostat. Třeba z Prahy se prostě bez přestupu třeba do východní Asie nebo na západ USA nedostanete. Tam kde jsou peníze, ale vymýšlejí dlouhé linky bez přestupu.
Tak třeba ze Singapuru do New Yorku se proletíte na přímo. Společnost Singapore Airlines po kratší odstávce vrátila do hry nejdelší leteckou linku na světě. Před odstávkou šlo letět jen v byznysu, teď už to jde i v prémiové ekonomické třídě. Oboje je drahé, protože čas jsou peníze a letecká společnost to dobře ví.
Na této konkrétní lince stráví cestující v letadle neuvěřitelných 17 a půl hodiny. Aby ne, cesta má přes 15 000 kilometrů. Kdo někdy letěl opravdovou dálkovou linku, potvrdí, že mimo byznys třídu jsou lety nad 10 hodin utrpení. A prémiová ekonomy třída to moc nevylepší. Má sice víc místa na nohy a o fous širší sedadla než obyčejná ekonomická třída, ale zase nelze obvykle sklápět područky. Konkrétně tuto linku obsluhuje letadlo Boeing 787-900 ve verzi s ultra dlouhým doletem.
V první patnáctce nejdelších leteckých linek na světě jich je docela dost, které nabízí i ekonomickou třídu. A u všech se dostaneme na minimálně zhruba 15 hodin v letadle. A to je sakra hodně. Pokud bychom si mohli vybrat, brali bychom ty linky, které obsluhují Emirates s letadlem A380. Což je v ekonomické třídě docela pohodlná kombinace. Je to třeba z Dubaie do Los Angeles nebo do Aucklandu.
Z našeho evropského pohledu tyto extrémně dlouhé dálkové linky moc běžné nejsou, v podstatě v první patnáctce je to jediná z Perthu do Londýna. Evropa má prostě dobrou polohu a většina hlavních tahů lze zvládnout kratšími spoji. V podstatě na přímo je obtížně dosažitelná právě jen Austrálie, Nový Zéland a ostrovy v Tichomoří. Naopak nejvíce spojů míří mezi Asií, Oceánií a Amerikou a to je prostě daleko.
I dnes běžné dlouhé linky nebyly historicky běžné, před takovými třiceti lety se ještě stále často létalo na mezipřistání a někdy jich bylo hned několik. Důvodem byl dolet letadel na jedno natankování. Obvyklý strop býval do 12 000 kilometrů, tedy zhruba z Evropy do Singapuru. Delší dolet přinesly až verze letadel s prodlouženým doletem, což nastalo převážně od devadesátých let minulého století.
Jenže čím víc paliva se na palubu natankuje, tím je provoz méně ekonomický. Především na začátku letu je letadlo těžké a tak má vysokou spotřebu. I proto jsou extrémně dlouhé linky stále spíš výjimečné a letecké společnosti je plánují na trasách, kde je velký zájem byznysových zákazníků ochotných zaplatit za časovou úsporu přímého letu.
Což ovšem neznamená, že na jednu z těch nejdelších neseženete nějakou akční letenku. Ale pokud si chcete vyzkoušet, co vydrží váš zadek, tak stačí zvolit nějakou trasu Evropa – západ USA nebo Evropa – jihovýchodní Asie. Minimálně jedním směrem se dostanete na 11 a více hodin v letadle. Když vás to bude bavit, tak hurá na rekordní linky.
