V Evropě všeobecně panuje představa, že v USA se stále prodávají auta s velkoobjemovými motory s mnoha válci. Tak tomu opravdu bylo, ale posledních deset let to už zdaleka neplatí.
Nejdřív si připomeňme situaci. V USA je auto naprosto nezbytné. Mimo center pár velkých měst se bez něj prakticky nedá pohybovat. Hromadná doprava se omezuje na dálkovou dopravu a v mnoha městech je lokálně jen velmi omezená, nepohodlná a z našeho evropského pohledu prakticky nepoužitelná.
Navíc jsou v USA velké vzdálenosti, i mnohá města s předměstími mají rozlohu jako tři české okresy. Nemluvě pak o cestách mezi městy nebo dokonce mezi státy. Ten, kdo nebyl ve Státech, si to ani nedokáže představit. Benzín je navíc relativně levný, v přepočtu vyjde litr paliva na nějakých 15 až 20 korun podle státu.
Není tedy divu, že historicky byla americká auta velká, pohodlná a s robustním motorem, který je záměrně naddimenzovaný. Vysoká spotřeba nevadila, dřív byl benzín v podstatě za hubičku. To se samozřejmě v čase měnilo a řekněme že od ropné krize v sedmdesátých letech Američané začali spotřebu řešit. Ruku v ruce s tím se začala na trhu objevovat menší auta s menšími motory. A tato změna se výrazně projevila v poslední dekádě.
V USA se jezdí trochu jinak než u nás, což je dáno nejenom legislativou ale i formou silniční sítě. Jezdí se plynuleji a v absolutním měřítku i pomaleji než v Evropě. Ale zase pozor, tak pomalu, jak se v Evropě traduje, to není. Limity se už tolik nedodržují a i ve městech je hodně autostrád s limitem 80 km/h a víc.
U moderních motorů tak není kvůli spotřebě nutné tolik tlačit na pilu a vyrábět jen malé turbomotůrky. I s šesti či osmiválcem jezdí Američané v sedanech s jistotou do deseti litrů, většinou i výrazně ekonomičtěji. Přesto malé motory mají v USA velkou budoucnost. Ale to je věc globalizace, nikoliv nutných úspor jako dříve.
Dnes je proto oproti dřívějšku značná část amerických aut globálních. Známe je z evropských či asijských silnic. V detailech se sice mohou lišit, ale když se třeba podíváme na Ford, tak ten má v USA Fiestu, Focuse, Mondeo, Ecosport, Kugu, Edge, Mustanga – tedy stejné modely které prodává i u nás. Pak je tam samozřejmě mnoho dalších modelů specifických pro tamní trh, ale dřív to byla skoro celá modelová paleta.
No a je jasné, že do Fiesty nebo Focusu nebude Ford cpát šestiválce. Takže Fiesta má atmosférický agregát 1,6 litru, Focus v základu atmosférický dvoulitr. K tomu stejné ecoboosty jako u nás a až Mondeo, v USA se jmenuje Fusion, může mít šestiválec. Ale to je okrajová záležitost, standardem je atmosférický čtyřválec 2,4 litru nebo hybrid.
U mnohých menších aut si dnes Američané kupují maloobjemové přeplňované čtyřválce 1,4 až 1,6 litru. Ano, litrové motůrky tam zatím nepronikly, ale i na to časem dojde. Naopak šestiválce a osmiválce pomalu mizí, ve střední třídě už mají osmiválce v podstatě jen sportovní modely a letitý Dodge Charger. Šestiválce jsou pak vrcholnou motorizací a nutno dodat okrajovou, u většiny nejčastějších sedanů střední třídy. Řekněme velikosti Passatu nebo Superbu.
U velkých SUV a pick-upů je samozřejmě situace jiná, stejně jako u prémiových aut včetně těch od evropských značek. Tam zatím větší objemy zůstávají a to v mnohem větší míře než v Evropě. I když třeba takové BMW 3 má teď i v USA většinou jen čtyřválcový dvoulitr.
Závěr? Zapomeňte na ameriky z minulého století. Takové už ani v USA běžně na silnici neuvidíte. Naopak tam potkáte velmi často stejná auta jako na českých silnicích.
