Letadla jsou drahá, to ví už každé malé dítě. Ceny dopravních letadel se pohybují v desítkách či spíš ve stovkách milionů dolarů, tedy v podstatě v miliardách korun. I letecké společnosti kupují letadla často přes leasing, nikoliv přímo za hotové.
Dobře, chcete si založit leteckou společnost pro lety po Evropě. Bez ohledu na to, že je to bláznivý nápad, musíte počítat s obrovskými počátečními náklady. Samotné letadlo, počítejme s obyčejným Boeingem 737 nebo Airbusem A320, vás jako nové vyjde okolo dvou miliard korun (cena je jen přibližná, záleží na poptávce, počtu odebraných kusů a dalších detailech). To asi v kapse nemáte, takže použijete leasing. Pak po vás bude chtít leasingovka minimálně 10 milionů měsíčně.
Letadlo tak musí být co nejvíc ve vzduchu, takže musíte počítat s třemi linkami denně, to je šest letů. Při obsazenosti 150 lidí na let, jsou náklady na sedačku asi 350 korun. No, hodně štěstí.
Malá začínající společnost si tak pravděpodobně pořídí nějaké použité letadlo. Tam samozřejmě záleží, jak je staré, jak bylo servisováno a především, jestli je po nějakém větším servisu a kolik má nalétáno hodin, respektive přistání. To ovlivňuje cenu dost zásadně, protože servis je velmi drahý a samostatně se počítají intervaly pro letadlo a motory.
Takže nějaké staré letadlo, kterému se blíží konec výrobcem předepsané životnosti, pořídíte relativně levně. Klidně v řádu pár milionů dolarů. Jenže taková letadla se hodí už jen pro soukromé použití, kde je nálet malý a stejně tak počet přistání. Na druhou stranu se zase prodražuje konverze na VIP verzi a tak dále. Levná letadla na trhu jsou, ale spíš je čeká šroťák než nový majitel.
Zlatá střední cesta, tedy rozumně použité letadlo vyjde zhruba na stovky milionů korun. Když se vrátíme k výše uvedenému výpočtu, klesne cena sedačky na jednom letu až někam ke stokoruně. Ale opět platí, letadlo musí létat, lidi musí chtít s ním letět, jinak je to černá díra na peníze.
Samostatnou kategorií jsou soukromá proudová letadla, takzvané byzjety. I u nich se cena zjišťuje obtížně, ale nějaké inzeráty s udanou cenou se najít dají. Cena opět závisí na stavu letadla, proběhlých inspekcích a servisech a opět na počtu nalétaných hodin a počtu přistání. Rozptyl cen přináší i velikost letadel, ta je širší než u omezeného počtu dnes běžně používaných dopraváků a také na doletu. Kdo chce bez mezipřistání přes oceán, tak si hodně připlatí.
Nejlevnější kusy vyjdou na podobnou sumu jako nějaké prémiové drahé auto, řádově ve stovkách tisíc dolarů. Ale to je jen vějička, servis a další náklady se s auty srovnávat nedají. Takže když máte na Lambo, tak si raději kupte to, nebo nějaké malé sportovní letadlo. Proudový byzjet by vás sežral.
Použitelnější stroje pak opouští kategorii cen, které si umíme představit a na které by teoreticky dosáhl šťastlivec, který by mohl prodat nějakou prémiovou pražskou nemovitost. Do tří milionů dolarů jsou v nabídce letadla z osmdesátých či devadesátých let, malé modely s velkým náletem. Solidní stroje nejmenší velikosti pro pět pasažérů začínají na pěti milionech dolarů za zánovní kusy. A to je v přepočtu už hodně přes 100 milionů korun.
Špičkové byzjety ve stavu nového letadla stojí okolo miliardy, pokud je to konverze dopraváku, tak ještě víc. Ale třeba takový hodně olétaný Boeing 747SP ze sedmdesátých let se dá koupit už za 180 milionů korun. A v jeho luxusním interiéru najdeme drahé materiály včetně zlata. Ovšem provoz bude sebevražda pro kohokoliv, kdo není ropný šejk.
